Marengo-Kůň který nosil císaře
Ačkoliv Napoleon I. měl jako císař ke své osobní potřebě 130 koní, přecejen je v obecném podvědomí spojen s malým bílým arabským hřebcem, kterého pojmenoval po bitvě z roku 1800 a který svého pána nosil s pozoruhodnou odvahou. Marengo, pocházející pravděpodobně za slavného hřebčína El Nasari, byl dovezen jako šestiletý z Egypta v roce 1799 po bitvě u Abukiru. V kohoutku měřil pouze 145cm, ale to právě Napoleonovi dokonale vyhovovalo, protože byl zavalitý a měl krátké nohy. Ve srovnání s Hlavním podkoním, nebyl dobrým a už vůbec ne elegantním jezdcem. na své koně byl tvrdý. Je zaznamenáno, že si před snídaní vyjel 80km z Vídně na Semmering a jednou cválal 129km z Valladolidu do Burgosu, stihl to za pět hodin. Marengo měl zřejmě vynikající, mimořádnou konstituci. Byl rychlý, obratný, v palbě naprosto spolehlivý a odvážný - což byla vlastnost, která nechyběla ani jeho císařskému pánovi, jehož přítomnost v kritických okamžicích povzbuzovala a naplňovala nadšením francouzská vojska. Marengo byl během své kariéry osmkrát raněn. Nesl Napoleona v bitvě u Slavkova(1805), u Jeny (1806), u Wagramu(1809) a konečně u Waterloo(1815). Byl také mezi 52 koňmi. které Napoleon vzal sebou na neblahé tažení do Ruska v roce 1812. přežil strašlivý ústup od Moskvy. Jednou však na zledovatělé cestě polekal zajíce a císaře shodil. Zpráva o tomto pádu snížila morálku vojska a obecně se považovala za špatné znamení pro budoucnost. Po porážce u Waterloo byl Marengo chycen a lordem
Petrem dovezen do Anglie, kde ho granátnické gardy koupil generál J.J. Angerstein. Marengo se dostal do hřebčína v New Barnes poblíž Ely, kde žil 27 let. Uhynul ve věku 38let. jeho kostra, které chybí jednou kopyto, stojí v národním vojenském muzeu v Sandhurstu. Z chybějícího kopyta dal generál Angerstein vyrobit tabatěrku a věnoval ji důstojníkům gardové brigády.
Eclipse
Seznamte se, Jeho Veličenstvo Eclipse(Marske-Spilleta)Eclipse (Marske – Spilleta), který je označován za nejlepšího dostihového koně všech dob, vzešel z excelentního spojení. V přímé otcovské linii měl díky Marskemu krev Darley Arabiana a matka Spilleta byla vnučkou Godolphin Barba. Eclipse se narodil v hřebčíně Viléma Augusta, vévody z Cumberlandu, v den zatmění slunce 5.dubna 1764. Znamenitý chovatel, zapálený turfman a v neposlední řadě nadšený sázkař zemřel dříve, než jeho ryzáček s černými skvrnami na zadečku a velkou bílou lysinkou dosáhl prvního roku. Z dražby putoval vzdorovitý hřebec k obchodníkovi Wildmanovi a posléze se do hry přimíchal i plukovník Dennis O´Kelly, který včas rozpoznal Eclipsovy kvality a odkoupil ho. Podle zvyklostí doby zahájil trénink až jako pětiletý. Psal se rok 1769 a každý z jeho tréninkových výsledků, navzdory pečlivému utajení, se stal všedním tématem nejenom pro sázkaře. Hned v prvním životním startu své soupeře zesměšnil, v okamžiku, kdy probíhal cílem, žádný z ostatních koní nebyl ještě ani na distanci. Cílový rozhodčí vyřkl oficiální výrok „Eclipse první, zbytek nikde“. V průběhu dvou sezón (1769-1770) vyhrál všech 18 dostihů, ve kterých startoval. Vždy o deset až dvacet délek, žádný žokej ho nikdy nemusel pobídnout bičem ani v té době používanými ostruhami. Uběhl 63 míle, dalších 1.400 mil ušel po cestách mezi závodišti (Wichester, Newmarket, Salisbury, Canterbury, Nottingham, Lawes, Lichfield, York, Ascot, Lincoln, Guilford). Jeho jediný cvalový skok měřil 8,5 m. Ostatní majitelé ho logicky začali nenávidět. Výhružné dopisy a nezájem soupeřů postavit se proti němu ukončily hřebcovu hvězdnou kariéru. V roce 1771 přešel do chovu, kryl 50 klisen ročně (za nemalý poplatek) až do své smrti ve stáří 25 let. Zanechal po sobě 335 vítězných potomků a dnes prakticky neexistuje rodokmen, ve kterém by se jeho jméno neobjevilo. Při pitvě vyšlo najevo, že jeho srdce mělo téměř dvojnásobný rozměr oproti normálu a kosti měl pevné jako z ocele. Jeho jemné žíně jsou vpleteny do rukojeti biče, který král Karel II. věnoval jako putovní trofej pro majitele nejlepšího anglického koně roku a dodnes je nesmírnou ctí stisknout v ruce tuto vzácnou památku. |
Arva
| Arva (17.3.1985 - 1998) |
|||||||
| Scottisch Rifle (1969 - ?) |
Arnika (1978 - ?) |
||||||
| Sunny Way (1957 - ?) |
Radiopye (1954 - ?) |
Libanon (1967 - ?) |
Arie (1972 - ?) |
||||
| Honeyway | Red Sunset | Bright News | Silversol | Detvan | Libye | Wiesenklee | Aramo |
Zdroje informací:
- Kráľovná turfu - RNDr. Juraj Gressner
- NŽ Topoľčianky
Příběh:
PROLOG
17. března 1874 se v Maďarsku narodila Kincsem. Nejslavnější klisna, která kdy na dostihových drahách běhala. Ač po narození příliš slibně nevypadala, na zelených oválech předváděla věci nevídané. Uměla se bravurně poprat se soupeři z řad klisen i hřebců. Kincsem, první klisna - nositelka klasické trojkoruny. Kincsem, vítězka všech svých čtyřiapadesáti životních startů. Kincsem neporažená, ba přímo neporazitelná! Přesně o 111 let později, tedy 17. března 1985, spatřila v napajedelském hřebčíně světlo světa subtilní ryzá klisnička...
Kostrbaté jarní sluníčko zatím jen nesměle nakukuje oknem do boxu, kde se přednedávnem udál zázrak zrození. Klisnička již pevně stojí na dlouhých nohou a zvědavě obchází svou mámu. Pak se zastaví a napřímí velké, chlupaté uši směrem k malému okýnku boxu. Právě v tu chvíli jí na čelo dopadne sice tenký, ale zářivý paprsek slunce. Stejně rychle jako se objevil, zase zmizel. A nikdo nemá sebemenšího tušení, že to je poselství od Kincsem: "Ty jsi vyvolená!" Život ve stáji běží dál svým obvyklým tempem. Ryzá kobylka se odvrací od okýnka a vesele poskakuje kolem matky. Kůň ve vedlejším boxu spokojeně chroupá svou dávku sena, venku dál štěbetají ptáčci, vítající jaro. Jako kdyby se vůbec, ale vůbec nic nestalo...
Z NAPAJEDEL DO TOPOĽČIANEK
Kobylka, která se narodila onoho sedmnáctého březnového dne roku 1985, dostala jméno Arva. Matkou jí byla tmavá hnědka Arnika a otcem rovněž tmavý hnědák Scottish Rifle. Arnika se narodila 2. března 1978 taktéž v Napajedlích. Na dostihové dráze účinkovala dvě sezóny - 1980 a 1981. Jako dvouletá startovala pouze dvakrát, z toho jednou vítězně. Jako tříletá vyběhla do šesti dostihů, ze kterých získala jedno třetí místo. Arvin otec Scottish Rifle se narodil roku 1969 v Anglii. V průběhu tří sezón startoval v Anglii a v USA v 18 dostizích, z nichž se 10x radoval z vítězství a 6x z druhého a 2x z třetího místa. Od pěti let byl Scottish Rifle pepiniérem v rodném hřebčíně Lavington Stud a jako desetiletý se stal plemeníkem za Žitném ostrově.
2. října 1986 se uskutečnila v Napejedlích dražba ročků. Jelikož hřebčín oslavoval sté výročí od svého založení, dalo se očekávat, že nabídne ty nejlepší koně. Mezi nimi i Arvu, o kterou byl opravdu veliký zájem. Boj o klisnu zahájili zástupci JZD Libáň, St. statku Nové Město pod Smrkem a VV Zákupy na vyvoláva)cí ceně 350 tisíc korun. Plemenáři z Topoľčianek vyčkávali a do hry vstoupili až na částce půl milionu korun. Nakonec klisnu získali za 530 tisíc korun. Věděli, že koupili dobře, ovšem že se z jejich nově zakoupené kobylky stane po dvou letech účinkování na dráze královna československého turfu, o tom se jim snad nezdálo ani v těch nejlepších snech...
SLIBNÉ ZAČÁTKY
Po dražbě putovala Arva do Topoľčianek. Odtud si ji před Vánocemi odvezl do svého tréninkového střediska v Lysé nad Labem k Františku Vítkovi, kterému se kobylka zalíbila stejně jako věhlasnému žokeji Vlastimilu Smolíkovi. A tak tito tři spolu utvořili stěží překonatelnou "partu".
Arva přijímala tréninkovou práci velmi ochotně, dokonce s radostí. Ale s její dostihovou premiérou trenér Vítek nikterak nepospíchal, dopřál raději kobylce čas dospět a udělal dobře. A tak Arva poprvé ochutnala nezaměnitelnou atmosféru dostihů až v neděli 14. června 1986 ve Velké Chuchli. Na start 1035 metrů dlouhého dostihu pro dvouleté nezvítězivší koně vyběhlo pět klisen. Vítězkou se stala klisna Dalisa, svěřenkyně legendární jezdkyně Evy Palyzové. Nikdo však nad druhým místem Arvy nesmutnil. Pan Smolík zůstal věrný přísloví "První vyhrání z kapsy vyhání" a dal raději kobylce příležitost se s dostihy seznámit. Věděl, že by stačilo Arvu jen postrčit a vyhrála by ona...
O čtrnáct dní později se Arva postavila na start 1000 metrů dlouhého dostihu, tentokrát ve Velké Chuchli. Soupeřkami se jí stalo dalších sedm klisen, které stejně jako Arva ještě neokusily, jak chutná vítězství. Jenže na Arvu stěží stačily, protože ryzá klisnička před nimi proťala pomyslnou cílovou pásku o propastných devět délek dříve. A tak začala série skvělých vítězství...
Ačkoli byla Arva po svém premiérovém vítězství skvěle naladěná a připravená pracovat, trenér Vítek se přesto rozhodl dopřát jí odpočinek a přihlásil ji do dalšího dostihu až 3. srpna. V 1200 metrů dlouhé Ceně Masise si Arva hravě poradila s osmi hřebci a vyhrála o jeden a půl délky. Tímto vítězstvím na sebe upoutala pozornost odborníků i laické veřejnosti. Subtilní kobylka v dostihu sama dokázala odhadnout, kdy má akcelerovat, pochopila, že to, co se po ní chce, je vyhrávat! Panoval však všeobecný názor, že Arva bude dobrá pouze jako mílařka, prý jí chybí vytrvalost...
Další Arvin start se konal v neděli 13. září. Jako horká favoritka 1400 metrů dlouhého Geršova memoriálu nezklamala, i když to bylo doopravdy jen o nos před slušovickým Laurem. Jenže - zvítězila, a to se počítá.
Veleúspěšnou sezonu ukončila kobylka 11. října v Ceně zimní královny na 1600 metrů. Porazit se ji pokoušelo jedenáct soupeřek, ale Arva zvítězila lehce o 3 a 3/4 délky a stala se tak nejlepší klisnou roku (obsadila třetí místo v anketě Kůň roku 1987 za dnes již legendárním Železníkem a Formanem).
SPANILÁ JÍZDA
Před nadcházející sezonou 1988 utrpěla Arva ve výběhu zranění - jiná klisna ji kopla do pravé plece. Naštěstí se díky rychlému veterinárnímu zákroku kobylka zotavila a mohla začít včas trénovat na svůj první start - 1600 metrů dlouhou Velkou jarní cenu, která se běžela 15. května. V poli jedenácti hřebců to Arva neměla snadné. Cválala na konci pole a až 150 metrů před cílem se začala posouvat dopředu. Jako rozžhavená parní lokomotiva lehce předběhla dosud vedoucího Vamberka. Zvítězila o čtyři a půl délky a získala tak pro sebe první klasický dostih a zároveň první díl trojkoruny.
Poté přišlo z Topoľčianek rozhodnutí poslat Arvu do skvěle obsazeného mezinárodního dostihu v Bratislavě, aby všem dokázala, že je stejně dobrá na dlouhých distancích, jako na krátkých. A tak se ryzka, která právě cestování nemilovala, postavila na start 2000 metrů dlouhé Ceny Turf klubu SZM. Průběh dostihu Arvě příliš nepřál. Po dvou kolizích naštěstí opět našla ztracenou rovnováhu a podél bariéry umně vedená žokejem Smolíkem dotahovala náskok ruských koní Sarose a Elastika. Porazila je doslova v posledním cvalovém skoku. Dokonce i překvapený slavný ruský trenér Nikolaj Nasibov se tehdy o Arvě vyjadřoval velmi pochvalně na úkor svých svěřenců.
Jak se blížil 26. červenec, termín 2400 metrů dlouhého Československého derby, stále sílily pochybnosti o Arviných vytrvaleckých schopnostech. Na vážkách byl dokonce i sám žokej Smolík, který Arvu znal lépe než kdokoliv jiný. Trenér Vítek kromě Arvy trénoval i Laténa, o kterém se v souvislosti s derby hovořilo jen v samých superlativech. Dokázal vyhrát úžasným stylem jak 2000 metrů dlouhou Mírovou cenu, tak i Velkou červnovou cenu Rudého práva. Ovšem s Arvou se zatím v přímém souboji nesetkal. Vlastimil Smolík byl na vážkách, zda si pro derby zvolit silného napajedelského hřebce Laténa nebo drobnou kobylku, kterou však měl upřímně rád. Již jednou se ocitl v podobné situaci, kdy měl volit mezi klisnou a řebcem. Zvolil klisnu a... prohrál! Tentokrát se tedy rozhodl obráceně a pro derby si nechal osedlat Laténa. Do sedla Arvy byl angažován Angličan William Lord.
Na start dostihu se postavilo celkem šestnáct koní. Arva měla v průběhu dostihu dvě vážné kolize, při jedné z nich šla takřka "do kolen". Žokej Lord však zachoval chladnou hlavu a ani Arva se nechtěla tak snadno vzdát. V době, kdy se zdálo Laténovo vítězství téměř jisté, začala kobylka předbíhat jednoho soupeře po druhém. Na chvíli se pak dostala i před vedoucího Laténa. Asi dvanáct metrů před cílem běželi oba koně těsně vedle sebe. Bude to Latén nebo Arva? Na tribunách to vře, nakonec Arva vítězí po tuhém boji o hlavu! Velký úspěch zaznamenal trenér Vítek - první tři koně v cíli, tedy Arva, Latén a Vokál, byli jeho svěřenci. A Vlastimil Smolík? Ten se bohužel opět přepočítal... Arva, o níž se ještě před derby tvrdilo, že není vytrvalá, se přizdobila modrou stuhou a k získání klasické trojkoruny jí zbýval už jen jeden krůček - zvítězit v Saint Leger na 2800 metrů.
Po svém "přehmatu" ve výběru koně pro derby se Vlastimil Smolík opět vrátil do sedla Arvy. V Lysé nad Labem začala příprava kobylky na třetí klasické dostihy - Memoriál Ing. B. Tichoty, tedy Oaks (2400 metrů). 31. července se na chuchelském hippodromu postavila Arva na start dostihu jako horká favoritka a svou roli sehrála bez nejmenšího zakolísání – zvítězila v čase 2:33,23 min.
ZBYTEČNÁ PROHRA
Za tři týdny, tedy 28. srpna, se konal v polské Varšavě Arvin důležitý mezinárodní dostih - Cena Prahy na 2400 metrů. Arva byla opět považována za horkou favoritku, ale...
V dostihu měla roli vodičky pro Arvu sehrát zákupská klisna Silistra v sedle s žokejem Tomášem Váňou. Ovšem místo aby Arvě pomohla, spíš jí uškodila. Po startu šla do čela ruská Astra a za ní cválala... Arva! Silistra se v poklidu "vezla" až za ní. Arva tedy dělala vodičku Silitře, nad čímž nechápavě kroutili hlavami jak diváci přímo na tribunách, tak i tisíce diváků před televizními obrazovkami u nás doma. Arva nakonec docválala do cíle druhá, tři délky za domácí Diaminou. Silistru v cíli dělilo od vítězky neuvěřitelných čtrnáct délek - skončila poslední, šestá! Důvodem, proč žokej Tomáš Váňa neuposlechl ordre trenéra, měla být údajně nezanedbatelná odměna za poražení Arvy...
KRÁLOVNA TURFU
Arva absolvovala před Saint Legerem, posledním dostihem sezony a zároveň posledním dílem trojkoruny, ještě jeden start. Její pozice v mezinárodní Ceně československého turfu na 2400 metrů nebyla vůbec snadná, protože klisna byla považována za téměř neporazitelnou favoritku. Navíc kromě stájové kolegyně Choči nebyl v poli startujících koní nikdo, kdo by Arvě mohl v dostihu pomoci a mezi soupeři bylo dost kvalitních zahraničních koní, kteří si nepřáli nic jiného než porazit naši trojnásobnou klasickou vítězku. Choča v dostihu nezklamala a plnila roli vodičky pro Arvu co nejdéle. Před cílovou rovinkou však měla Arva na vedoucího Kurta značnou ztrátu. Jenže ryzá kobylka opět prokázala své kvality a neuvěřitelným finišem dokázala zvítězit o půl délky. Vítězství sice vydřené, ale naprosto zasloužené.
16. října 1988 v 15:40 přešlapovalo ve startovacích boxech sedm neklidných koní. Všichni netrpělivě očekávali odstartování dostihu Saint Leger. Největší soupeřkou Arvy se měla stát Windskating, zatímco Latén se kvůli vleklému zranění na start nakonec nepostavil. Zpočátku dělala roli vodičky topoľčianská Choča, po ní Zao a Lauer. Tempo bylo poměrně volné, proto se Arva snadno dostala v cílové rovince do čela pole. Ovšem žokej Smolík musel použít bičík, na ni snad poprvé v životě! Arva byla značně unavená a začala se k ní nebezpečně přibližovat Windskating. Ryzka však svoje vedení uhájila a zvítězila o jednu délku, čímž získala klasickou trojkorunu. Toho roku v dostizích vydělala 560 000 Kčs a 100 000 zlotých. V Generálním handicapu byla ohodnocena 85 kg, tedy nejvíc ze všech československých koní!
Získat trojkorunu, tedy vítězství ve třech klasických dostizích - Velké jarní ceně, Derby a Saint Leger, je v celém dostihovém světě vysoce ceněný triumf. U nás se to do té doby podařilo pouze třem koním - roku 1947 Panošovi, roku 1951 Symbolovi a roku 1956 Blyskačovi. Arva svým vítězstvím v Saint Leger prolomila po více než třech desítkách let jakýsi "půst" a stala se naším dalším "trojkorunovaným" koněm. Její triumf byl tím zářivější, že Arva navíc zvítězila ještě v jednom klasickém dostihu - Oaks. Zařadila se tak po bok třem dalším skvělým klisnám, kterým se podařilo zvítězit ve čtyřech klasických dostizích. (Byly to Angličanky Formosa a Sceptre a naše Bosna.)
Ovšem zisk klasické trojkoruny vyzdvihl Arvu na zcela výjimečné místo v historii turfu, stala se totiž hned po nepřeknatelné maďarské Kincsem jedinou klisnou, která dokázala trojkorunu získat.
ODCHOD DO CHOVU
Se svými dostihovými fanoušky se Arva rozloučila 6.listopadu 1988. Na chuchelském závodišti tehdy naposled proběhla cílovou páskou s žokejem Smolíkem a pak ozdobena přikrývkou s nápisem Kůň roku 1988 nastoupila do přepravníku, který ji naposledy odvezl do tréninkového centra v Lysé nad Labem a odtud do domácích Topoľčianek, kde na ni čekaly stovky nadšených domácích fanoušků. Přivítání bylo opravdu velkolepé, hodné královny - královny turfu!
Arva se však v Topoľčiankách dlouho neohřála. Uvažovalo se o jejím dalším chovatelském využití. Velký zájem o ryzku projevil rodný hřebčín Napajedla, nakonec na jaře následujícího roku odešla do německého Ostenhofu. Celkem dala sedm hříbat. První kobylka (po Price) uhynula. Roku 1991 následoval ryzý hřebec Arvan (po Surumu). Ten byl poměrně úspěšný, roku 1994 vyhrál I. mezinárodní slovenské derby v Bratislavě. Další hříbata - Asuma (po Surumu, nar. 1992), Avellana (po Sure Blade, nar. 1993), Amonda (po Mondrian, nar. 1995), Agga (po Mondrian, nar. 1996) a Adda (po Solorstern, nar. 1997) - bohužel nezaznamenala výraznějších úspěchů. Z Arviných dcer se v chovu uplatnila Asuma, která dala roku 1999 hřebce Aola (po Winged Love).
EPILOG
Dříve než jaro převzalo vládu nad zimou, v únoru roku 1998, si na křídlech Pegase pro Arvu přišla smrt. Poselství od Kincsem, které jednoho březnového dne k malé ryzé klisničce seslala v podobě slunečního paprsku, se však naplnilo. Arva se stala vyvolenou. Nyní již stojí po boku nejslavnější z nejslavnějších. Možná právě i Arva nyní přemýšlí, ke komu na jaře pošle své poselství. Třeba se letos v březnu narodila další vyvolená...
Arvina dostihová kariéra:
- 12 startů: 10x první, 2x druhá, výhry: 685 000 Kčs + 100 000 zlotých
CENA LAKMUSE (1035 m)
CENA NORBERTA (1000 m)
CENA MASISE (1200 m, Gd-3)
CENA MVPŽ - GERŠŮV MEMORIÁL (1400 m, Gd-3)
CENA ZIMNÍ KRÁLOVNY (1600 m, Gd-3)
VELKÁ JARNÍ CENA (1600 m, Gd-2)
CENA TURF KLUBU SZM (2000 m)
ČESKOSLOVENSKÉ DERBY (2400 m, Gd-1)
MEMORIÁL Ing. B. TICHOTY- Oaks (2400 m, Gd-2)
CENA PRAHY (2400 m)
CENA ČESKOSLOVENSKÉHO TURFU (2400 m, Gd-1)
SAINT LEGER (2800 m, Gd-2)
Tuhý boj 1 délka, čas: 3:05,55 min.
Phar Lap
| Phar Lap (4.10.1926 - 5.4.1932) |
|||||||
| Night Raid (1918 - ?) |
Entreaty (1920 - ?) |
||||||
| Radium (1903 - ?) |
Sentiment (1912 - ?) |
Winkie (1912 - ?) |
Prayer Wheel (1905 - ?) |
||||
| Bend Or | Taia | Spearmint | Flair | William The Third | Conjure | Pilgrim´s Progress | Catherine Wheel |
Zdroje informací:
- Kniha Phar Lap - A Brief History (Museum of Victoria - Jill Barnard)
- Kniha Slavní koně - Zdeněk Mahler
- TB-Diamond (mujweb.cz/www/tbdiamond)
- Obrázek: Muzeum v Melbourne
- Kresby: Anna Ježková (portrét a cvalový s žokejem Pikem) a Zuzana Vlčková (exteriér)
Příběh:
PROLOG
Phar Lap... jméno dobře známé všem, kdo se alespoň trochu zajímají o koně a je úplně jedno, zda právě o dostihový sport. Dokonce si dovolím tvrdit, že o tomto fenomenálním ryzákovi slyšela i většina naprostých laiků. Phar Lap je prostě pojem. Miláček davů a tuze nenáviděn konkurencí. Jeho skon je obestřen rouškou tajemství a celý jeho život byl protkán až neuvěřitelnými událostmi. Phar Lap byl ve své době nejoblíbenější osobností v Austrálii a nebojím se použít slovo "osobnost" ve spojení s koněm, protože žádný člověk té doby (a možná dodnes...) nedosáhl v Austrálii tak nesmírné popularity a dokonce i nyní na ryzáka velkého vzrůstem i srdcem většina Australanů pohlíží jako na "svého Phar Lapa".
Tento článek berte jako vzdání pocty Phar Lapovi, jednomu ze skvělých "Big Redů", koni, který spoluutvářel australské dějiny...
Phar Lap je bez diskuzí jedním z nejslavnějších koní, kteří kdy na dostihových drahách běhali. Spolu s maďarskou Kincsem či americkým Man o´Warem zůstali navždy v srdcích nás všech, ač už jejich vlastní srdce dávno dobila. I dnes, více než 70 let po jeho skonu, se na Phar Lapa v Austálii nezapomnělo. Každý, kdo navštíví melbournské muzeum, si nenechá ujít nejznámější exponát – vypreparovaného Phar Lapa. Vypadá, jako by byl živý, jen vyskočit z vitríny a rozběhnout se vstříc dalšímu vítězství. Pouze když se pozorněji zadíváte do jeho očí, uvědomíte si, že jsou skleněné a nehybné a trochu zalitujete. Zalitujete, že jste se nenarodili o pár desítek let dříve. Slyšíte to? Ten typický mumraj, provázející dostihy, vůni koňského potu a ze všech stran hlasité skandování jména: "Phar Lap, Phar Lap, Phar Lap!" Pánové s cylindry na hlavě a dámy v nákladných róbách s kloboučky. Hlasatel právě předčítá jména startujících koní. Zavřete oči a přeneste se se mnou do Austrálie konce třicátých a začátku čtyřicátých let minulého století...
NAROZEN NA NOVÉM ZÉLANDU
Psal se rok 1926, když se čtvrtého říjnového dne v Timaru na Novém Zélandu u vlivného chovatele A. F. Robertse narodil na dráze nezvítězivší klisně Etreaty a hřebci Night Raid rezavý hřebeček. Dostal jméno Phar Lap. Jméno zní v překladu ze singhálštiny "blesk", jenže jako roční na dražbě Phar Lap na bleska rozhodně nevypadal. Byl kostnatý a přerostlý. Měřil rovných 173 cm, zatímco ostatní koně byli o 10 cm menší a vážil šest metráků, zatímco průměrná váha anglického plnokrevníka byla v té době 450 kg. Byl ohodnocen na 160 guineí (tehdy v přepočtu směšná částka 336 dolarů) a putoval od chovatele do Austrálie k chudému trenérovi Harrymu Telfordovi, který neustále čekal na svého životního koně. Věřil především v Phar Lapův dobrý rodokmen, který obsahoval skvělého Carbine, vítěze Melbourne Cupu roku 1890 a 33 z 42 dostihů, ve kterých startoval.
TELFORD A WOODCOCK
Phar Lap po příjezdu do Austrálie vypadal dosti nevábně. Po plavbě z Nového Zélandu byl ve špatné kondici a na hlavě měl bradavice. Jeho nový majitel Dave Davis s ním nechtěl mít nic společného. Tím spíš, když viděl Phar Lapa v pohybu. Nakázal Telfordovi, aby se té líné herky, která si do té doby vysloužila přezdívku Bobby nebo Bobby Boy, okamžitě zbavil. Jenže Harry se Phar Lapa nechtěl vzdát, cítil, že v něm "něco vězí". Jelikož sám neměl dost peněz aby si ho koupil, zaplatil ho napůl a usmlouval s Davisem tříletou splátku.
Valach se dostal do rukou osmnáctiletého ošetřovatele Toma Woodcocka, který sehrál v životě Phar Lapa daleko nejdůležitější roli. Tom, pozdější legendární australský trenér, měl Phar Lapa nesmírně rád a tato náklonnost byla oboustranná. Phar Lap například nechtěl žrát, dokud Tom nevešel do jeho boxu a nezačal ho hladit, nebo kartáčovat. Ryzák Toma poslušně následoval kamkoliv jako pejsek. Tyto scény všichni známe z filmu "Phar Lap". Phar Lap měl zřejmě naprosto bezproblémovou povahu, což dokládá fotka se synem Harryho Telforda, kde hoch sedí na neosedlaném koni. Z této i dalších fotek je patrné, že Phar Lap měl pravděpodobně problémy s předníma nohama, protože jak v dostizích, tak mimo ně měl na nohách neustále bandáže. K lidem byl vstřícný a sláva ho nijak nerozmazlila.
ZAČÁTKY VE ZNAMENÍ PROHER
Phar Lapova éra začala v roce 1929, v době, kdy celou zemi a většinou ostatního světa sužovala ekonomická krize. Lidé byli bez peněž a nevěřili ničemu. Práci nebylo lehké sehnat a navíc v té době lidé nedostávali podporu v nezaměstnanosti jako dnes. Na dráze se však objevil kůň, který dokázal znechucenému a bezradnému národu vlít do žil nový optimsmus...
Jako dvouletý se Phar Lap na dráze zvláště nepředvedl. Prohrál, co se dalo, skoro jako kdyby si hlídal svou poslední pozici. Startoval v pěti dostizích, z nichž byl 4x poslední a jen jednou vyhrál nad mizernou konkurencí. Harry Telford byl zklamaný, ale přesto se nevzdával víry v Phar Lapovy schopnosti. Všichni ostatní se mu za to posmívali.
ZÁZRAČNÁ PROMĚNA
Tříletý Phar Lap byl úplně jiný kůň. Z filmu si jistě všichni dobře pamatujeme onen moment, kdy Tom ukázal Phar Lapovi v tréninku "pocit z vítězství" i to, jak trenér Telford honil ryzáka až do úmoru po písečných dunách, aby z něj dostal lenost. Ať už byly tréninkové metody jakékoliv, nejpravděpodobnější asi bude, že Phar Lap jednoduše vyzrál. Nicméně i v obou předchozích verzích může být kousek pravdy.
Phar Lap se ve třech letech doslova "vyloupl". Z ošklového káčátka se stal vysoký, osvalený a vyrovnaný kůň. Sice v prvních čtyřech dostizích doběhl na nedotovaných místech, ale další starty, to už byla jiná muzika. Phar Lapův start v Derby byl doslova šokem pro všechny zúčastněné i diváky. Ryzák, od kterého už nikdo nic nečekal, se najednou začal posunovat dopředu, až nakonec zaujal první pozici. Běžel s takovou chutí a razancí, že všichni přestali sledovat ostatní koně a upírali pohledy jen k němu. A jaké to bylo překvapení, když Phar Lap s drtivou převahou a překypující energií zvítězil! Telford se dočkal a všichni hledali muže, kterému by mohli pogratulovat. Dokonce i doposud se od neohrabaného ryzáka distancující Davis k němu najednou našel cestu. Od té doby byl Phar Lap fovoritem všech dostihů, ve kterých startoval.
Phar Lap toho roku vyhrál 13 dostihů, z toho 5 klasických. Australané k němu vzhlíželi jako ke své "modle". Země zmítaná ekonomickou depresí konečně našla "něco", čemu mohla věřit, k čemu se mohla upnout. Vypuklo sázkové šílenství, každý si chtěl vsadit a vydělat snadno peníze. Protože Phar Lap byl jistotou. S každým dalším vítězstvím šel kurs na Phar Lapa dolů a vše došlo až tak daleko, že bookmakeři na něm odmítli vystavovat vůbec nějaký kurs. To je věc, která se už snad nemůže nikdy zopakovat!
ATENTÁT NA KONĚ
Sláva však měla i svou stinnou stránku. Protože byl Bobby až moc dobrý, začal představovat velkou hrozbu pro majitele ostatních koní a samozřejmě i pro zkorumpovaný australský dostihový spolek. Vůbec první atentát na koně v historii dostihového sportu (a myslím že dosud i poslední), se udál ve středu 1. listopadu 1930, pár dní před Melbourne Cupem. Černé auto sledovalo Toma Woodcocka na bílém poníku, který vedl šampiona z ranní procházky. Najednou výstřel! Poplašený Phar Lap naštěstí vyvázl bez zranění. Následovaly však výhrůžné dopisy a telefonáty. Phar Lap byl nucen opustit dosavadní působiště. Byl pečlivě ukryt před zraky všech a jak se blížil Melbourne Cup, všichni se ptali, kam se Phar Lap poděl. Dokonce i v sobotu, v den Melbourne Cupu, nebyl Phar Lap pořád na místě určení. Atmosféra na závodišti houstla a zraky všech se upíraly k vjezdové bráně. Zdržení bylo způsobeno tím, že záškodníci si Phar Lapa nakonec našli. Aby mu znemožnili startovat v Melbourne Cupu, odpojili proud a zničili motor auta převážejícího Phar Lapa ke startu v prestižním závodě. Ale Phar Lap se na start dostihu nakonec postavil. Konečně přijíždí přepravník doprovázen ozbrojenou eskortou. Z něj vybíhá pár minut před startem dostihu Phar Lap s Tomem Woddcockem a 92 tisíc lidí na tribunách vstává a aplauduje... Phar Lap i přes zátěž 62,5 kg (víc nikdy žádný čtyřletý kůň v 69leté historii dostihu nenesl) vyhrál a davy opět jásaly. Vždyť většina z nich přišla na "svého" Phar Lapa.
Nyní mi dovolte krátké odbočení. Phar Lap je znám především díky obrovským zátěžím, které mu byly nakládány na záda. Australský dostihový spolek to omlouval tím, že "chrání" dostihový sport, protože jinak by do dostihu, ve kterém byl zapsán Phar Lap, nikdo svého koně nepřihlásil. Uvědomme si však, že ve sportu by mělo jít především o zdraví koně a tudíž každý počin zaměřený proti zájmu koně by měl být považován za naprosto nepřípustný a nemorální. Z tohoto si můžeme udělat obrázek o zkorumpovanosti tehdejší "elitní dostihové společnosti".
THE RED TERROR
Majitelé koní také nebyli vždy rádi, že Phar Lap, zvaný též "The Red Terror", v dostihu poběží. Museli za koně zaplatit přihlášku do dostihu a šance, že zvítězí v dostihu, ve kterém běží Phar Lap, byly takřka nulové. Například ve třech Melbeurne Cupech, ve kterých startoval Phar Lap, byla neobvykle malá startovní pole - 14 koní v roce 1929, 15 koní v roce 1930 a 14 koní v roce 1931. Na rozdíl od standardně početného startovního pole, které obvykle čítalo 20 až 30 koní...
Přes obrovské zátěže Phar Lap vyhrával pokaždé stejným stylem. Naprosto spolehlivě útočil ze zálohy, šel do vedení a vybudoval si náskok. S hlavou hrdně vztyčenou a ušima vzpřímenýma se, pěkně "sbalen" jezdcem, vřítil vítězně do cíle. Nebudu zde rozepisovat jednotlivá vítězství, to by nemělo smysl. Nakousnu však jednu prohru, kterou utrpěl, dle mého mínění, Phar Lap zcela zbytečně. Všeobecný názor panuje ten, že byl Phar Lap posílán do zbytečně mnoha startů, jako kdyby se Telford nemohl nabažit. Naříklad jako čtyřletý vyhrál Phar Lap čtyři dostihy během jediného týdne, mezi nimi i zmiňovaný Melbourne Cup 1931. Telford přihlásil Phar Lapa do Melbourne Cupu i o rok později, roku 1932. Tam byl zatížen neuvěřitelnými 69 kilogramy. Byl poražen, doběhl osmý, když vítězem se stal kůň White Nose, nesoucí pouhých 44 kg! Toto si Phar Lap opravdu nezasloužil! Nutno podotknout, že Telford už v životě na koně Phar Lapových kvalit nenarazil a tréninkové středisko, které si z výdělků za Phar Lapa postavil, později zkrachovalo a Telford zemřel jako chudý muž. Jeho hvězda zhasla s Phar Lapovou smrtí...
TRIUMF V AMERICE
Když už neměl Phar Lap v Austrálii co dokazovat, rozhodl se Telford přeplavit ho do Ameriky, aby se utkal s místní špičkou. Jako trenér jel s koněm Tom Woodcock a žokej Billy Eliot (tradičním Phar Lapovým jezdcem byl však Jim Pike – vyhrál s ním 27 dostihů z 30 startů). 15. ledna 1932 stanul Phar Lap na americké půdě - v San Franciscu. Po dvouměsíční aklimatizaci nastoupil na start Aqua Caliente Hadicapu (20. března 1932), ve kterém vítěz inkasoval 50 000 dolarů. Valach nebyl zcela v pořádku, měl zraněné kopyto, ale přesto nastoupil. V průběhu dostihu se rána otevřela a obvazem začala prosakovat krev. Ostrou bolstí trýzněný Phar Lap se však osmdesát metrů před cílem prodral do čela a svou pozici už nepustil. Nejenže vyhrál, ale současně i překonal traťový rekord na 2 km (skvělých 2:02, 4/5). Výkon australského koně si podmanil celou Ameriku, která mu dokonce předpovídala, že se stane nejbohatším koněm světa. Rovněž se tvrdilo, že byl nejlepším koněm, co kdy vstoupil na americkou půdu.
ZÁHADNÁ SMRT
Jenže vše dopadlo jinak. Za pouhých pár dní Phar Lap zemřel. Bylo to v úterý, 5. dubna 1932. Toho dne v půl páté ráno kůň nevypadal dobře. A tak Tom Woodcock zavolal veterináře Williama Nielsona, který přijel z Austrálie jako Phar Lapův "osobní lékař". Jenže kůň na tom byl stále hůře, proto byl přivolán další veterinář. Pomoci však již Phar Lapovi nedokázali. Zemřel krátce po poledni. Nešťastný Tom se vrhnul na dosud teplé koňské tělo a plakal a plakal...
Okolnosti smrti byly tak záhadné, že se dnes nikdo nespokojí s verdiktem: kolika. Celý svět obletěla smutná zpráva a zarmoucení fanoušci dokonce zaslali australské vládě petici, aby vyhlásila za zabití Phar Lapa Americe válku. Poněkud přehnané, ale ukazuje to, kolik Phar Lap ve své době znamenal.
Hypotéz o příčině smrti je hodně, včetně otravy arzénem či přepracování. Pitva nic neprokázala. Dostihové podsvětí skrupulemi rozhodně netrpělo, koně však mohl zabít kdokoliv - bookmakeři, majitelé jiných koní, někdo, kdo záviděl. Pravděpodobně se však jednalo jako vždy o peníze, pro které jsou mnozí schopni zabít nejen koně...
VELKÝ KŮŇ S VELKÝM SRDCEM
Nakonec Phar Lap opět stanul na australské půdě. S neobyčejnou láskou a jemností byl vypreparován a dnes ho můžete vidět v Melbournském muzeu, kde ho ročně přijde obdivovat asi 100 tisíc lidí. Nebyl to jen tak obyčejný kůň. Jeho bojovné srdce vážilo 14 liber (tj. 6,3 kg) – pro srovnání – srdce průměrného plnokrevníka váží 9 liber. U žádného jiného plnokrevníka nikdy nebylo nalezeno tak velké srdce. Rovněž se dává do spojitosti tepová frekvence s výkonností. Obvykle koně s vyšší tepovou frekvencí, což byl i případ Phar Lapa, bývají výkonnější.
O Phar Lapovi byl natočen film a sepsána spousta knih. I dnes je považován za jednoho z nejlepších koní, co vkročili na americkou půdu a ačkoliv v Americe startoval pouze jednou, v anketě 100 nejlepších koní USA 20. století obsadil 22. místo. Phar Lap startoval v 51 dostizích, z nichž 37 vyhrál, 3x byl druhý a 2x třetí - nehledě na zátěž. Vydělal 66 738 liber (133 476 dolarů). Byl neuvěřitelně rychlý a překonal nejeden traťový rekord.
Ještě teď mám v uších slova rozhovoru mezi Tomem Woodcockem a Telfordem: "Už se na to nemůžu dívat," tvrdil Tommy, když Telford znovu a znovu posílal Phar Lapa do dostihů. "Tak proč pořád vyhrává, když je podle tebe unavený?" odpověděl Telford. A Tom na to: "Protože má takové srdce." Ano, Phar Lap opravdu měl TAKOVÉ srdce!
EPILOG
V melbournském muzeu je po otvírací době. Uklízeč zametá podlahu kolem vitríny, ve které nehybně stojí Phar Lap. Ryzá srst se leskne, stejně tak i nehybné oči. Za chvíli uklízeč dokončí svou práci a zhasne světla. Na neživé koňské tělo padne tma. Jsou vidět pouze siluety a slyšet vzdalující se kroky. Pak šramocení klíčů v zámku. A pak už jen ticho a tma. Velký Phar Lap zůstal sám. Avšak my víme, že nikdy neupadne v zapomnění. Druhý den ráno se opět otevřou dveře a davy lidí ho přijdou obdivovat. Nejeden z nich, stejně jako mnozí před ním, zalituje, že se nenarodil o pár desítek let dříve...
"… a Phar Lap probíhá cílem jako první!“ jásá hlasatel. Velký ryzák vbíhá do cíle a lidé na tribunách šílí. Vzduchem lítají čepice a tikety těch, kteří si vsadili na správného koně i těch, kteří si mysleli, že to tentokrát Phar Lapovi konečně nevyjde. Děti nadšeně tleskají a dámy kroutí barevnými slunečníky... Nyní už můžete otevřít oči. Právě jste prožili nevšední příběh koně, který byl tak, tak... jiný než všichni ostatní.
Kompletně VŠECHNY Phar Lapovy starty:
- 23. února 1929 - neumístěn - STC (Rosehill) Nursery Handicap
- 2. března 1929 - neumístěn - Hawkesbury Two-Year-Old Handicap
- 16. března 1929 - neumístěn - STC (Rosehill) Nursery Handicap
- 1. dubna 1929 - neumístěn - AJC Waster Stakes
- 27. dubna 1929 - 1. místo - STC (Rosehill) Maiden Juvenile Handicap
- 3. srpna 1929 - neumístěn - AJC (WF) Denham Court Handicap
- 17. srpna 1929 - neumístěn - STC (Rosehill) Three-Year-Old Handicap
- 24. srpna 1929 - neumístěn - STC (Rosehill) Three & Four-Year-Old Handicap
- 31. srpna 1929 - neumístěn - AJC (WF) Warwick Stakes
- 14. září 1929 - 2. místo - AJC Chelmsford Stakes
- 21. září 1929 - 1. místo - STC Rosehill Guineas
- 5. října 1929 - 1. místo - AJC Derby na 1 1/2 míle v čase 2:31 1/4 (rekord)
- 9. října 1929 - 1. místo - AJC Craven Plate na 1 1/4 míle
- 2. listopadu 1929 - 1. místo - VRC Victoria Derby na 1 1/2 míle v čase 2:31 1/4 (rekord)
- 5. listopadu 1929 - 3. místo - VRC Melbourne Cup na 2 míle
- 15. února 1930 - 3. místo - VATC St George Stakes
- 1. března 1930 - 1. místo - VRC St Leger Stakes
- 6. března 1930 - 1. místo - VRC Governors Plate na 1 1/2 míle
- 8. března 1930 - 1. místo - VRC King´s Plate na 2 míle
- 12. dubna 1930 - 1. místo - AJC (WF) Chipping Norton Stakes na 1 1/4 míle
- 19. dubna 1930 - 1. místo - AJC St Leger Stakes
- 23. dubna 1930 - 1. místo - AJC Cumberland Stakes
- 26. dubna 1930 - 1. místo - AJC Plate na 2 1/4 míle
- 10. května 1930 - 1. místo - SAJC Elder Stakes
- 17. května 1930 - 1. místo - SAJC King´s Cup na 1 1/2 míle
- 30. srpna 1930 - 2. místo - AJC (WF) Warwick Stakes na 1 míli
- 13. září 1930 - 1. místo - AJC Chelmsford Stakes
- 20. září 1930 - 1. místo - STC (Rosehill) Hill Stakes na 1 míli
- 4. října 1930 - 1. místo - AJC Spring Stakes na 1 1/2 míle
- 8. října 1930 - 1. místo - AJC Craven Plate na 1 1/4 míle
- 11. října 1930 - 1. místo - AJC Randwick Plate na 2 míle
- 25. října 1930 - 1. místo - Moonee Valle W.S.COx Plate
- 1. listopadu 1930 - 1. místo - VRC Melbourne Stakes na 1 1/4 míle
- 4. listopadu 1930 - 1. místo - VRC Melbourne Cup na 2 míle
- 6. listopadu 1930 - 1. místo - VRC Linlithgow Stakes na 1 míli
- 8. listopadu 1930 - 1. místo - VRC C.B.Fisher Plate na 1 1/2 míle
- 14. února 1931 - 1. místo - VATC St George Stakes
- 21. února 1931 - 1. místo VATC Futurity Stakes
- 28. února 1931 - 1. místo - VRC Essendon Stakes na 1 1/4 míle
- 4. března 1931 - 1. místo - VRC King´s Plate na 1 1/2 míle
- 7. března 1931 - 2. místo - VRC C.M.Lloyd Stakes na 1 míli
- 25. srpna 1931 - 1. místo - Williamstown Underwood Stakes na 1 míli
- 5. září 1931 - 1. místo - VATC Memsie Stakes na 1 míli
- 19. září 1931 - 1. místo - STC (Rosehill) Hill Stakes na 1 míli
- 3. října 1931 - 1. místo - AJC Spring Stakes na 1 1/2 míle
- 7. října 1931 - 1. místo - AJC Craven Plate na 1 1/4 míle
- 10. října 1931 - 1. místo - AJC Randwick Plate na 2 míle
- 24. října 1931 - 1. místo - Moonee Valley W.S.Cox Plate
- 31. října 1931 - 1. místo VRC Melbourne Stakes na 1 1/4 míle
- 3. listopadu 1931 - neumístěn (osmý) - VRC Melbourne Cup s obrovskou zátěží
- leden 1932 - přeprava do USA
- 20. března 1932 - 1. místo - Aqua Caliente Handicap na 1 1/4 míle v traťovém rekordu
Železník
| Železník (29.4.1978 - 22.12.2004) |
|||||||
| Zigeunersohn (1965 - ?) |
Želatina (1968 - ?) |
||||||
| Grande (1948 - ?) |
Zigeunerkind (1954 - ?) |
Le Loup Garou (1956 - ?) |
Choreja (1963 - ?) |
||||
| Ticino | Grossularia | Birkhahn | Zigeunerin | Prince Bio | Roxelane | Rangir | Chimera |
Poděkování:
- Moje poděkování patří Evě Holubcové z www.tbdiamond.cz, která mi ochotně půjčila Dostihové zpravodaje a pomohla při sestavování kompletní Železníkovy kariéry.
- Dále děkuji Anně Ježkové za jazykové korektury některých příběhů slavných koní a za mnoho dalšího. :-)
- No a nakonec také Monice Smolkové za poskytnutí fotografií.
Příběh:
PROLOG
Píše se třináctý říjen roku 1991. Stromy se již pomalu začínají převlékat do pestrobarevného šatu a propůjčují tak dostihovému závodišti v Pardubicích nevšední vzhled. Tisíce diváků sledují průběh 101. ročníku Velké pardubické steeplechase jako u vytržení. Čas, jindy s až příliš lehkomyslnou rychlostí odkrajující hodiny z našich životů, se nyní jakoby zastavil. První minuta, druhá, třetí... pole koní rozdusává ještě svěží zelenou trávu a výkřiky žokejů se mísí s přerývaným koňským dechem. Náročné skoky překonává drobný ryzák s nedbalou lehkostí až k překážce číslo 14 nesoucí název Poplerův skok. Nešťastná kolize předchází pádu favorita. Je znovu nasednut, ovšem pole soupeřů se zdá být již příliš daleko a sen o vítězství se rovněž pomalu rozplývá. Železník se však nehodlá vzdát. Bojuje. Buch buch, buch buch, jeho srdce tluče pravidelně a rozlévá vařící krev do všech svalů, které v elegantní souhře posouvají koně vstříc vytouženému cíli. Soupeře zanechává za sebou. Ještě jeden cvalový skok a... přesně v 15 hodin a 48 minut vstoupil Železník mezi nesmrtelné, proťal pomyslnou cílovou pásku Velké pardubické a stal se tak jediným čtyřnásobným vítězem tohoto obtížného dostihu. Všemi milovaný, obdivovaný, prostě nejlepší z nejlepších – náš Železník!
NESLAVNÉ ZAČÁTKY
Životní pouť Železníka začala 29. dubna roku 1978 v PP Šamorín. Na svět ho přivedla klisna Želatina (nar. 1968), rodačka z ruského hřebčína Dněpropetrovskij. Na dráze byla zcela podprůměrná, generálním handicapem oceněná na 34 a 35,5 kg. Ani v základním šamorínském stádě nikterak nevynikla. Dala celkem 6 hříbat (Želka po Krakatit, Žeton po Salon, Žitomír – Kůň roku 1981 - po Salon, Žikava po Zigeunersohn, Žerotín po Zigeunersohn a Železník) a jako by sama chtěla dodržet heslo "To nejlepší na konec!", jejím posledním hříbětem byl právě Železník. Želatina uhynula roku 1992.
Otec Železníka Zigeunersohn (nar. 1965) byl úspěšným východoněmeckým plemeníkem a na rozdíl od Želatiny se prosadil i na dráze. Startoval v 23 dostizích, z nichž 12 vyhrál (mimo jiné i Grosser Preis der DDR a Freundschaftspreis) a 9x se umístil. Během své kariéry vydělal v dostizích 203 600 marek.
Jako roční byl Železník zakoupen ACHP Slavkov a začal jeho trénink. Zpočátku nebyl ryzák považován za příliš velký talent, jeho výkony na dráze nebyly valné. Jako dvouletý Železník vůbec nezávodil a jako tříletý toho v rovinových dostizích také moc nepředvedl. Následovalo zranění zadní nohy, po jehož doléčení ho trenér Miroslav Kantek doporučil prodat. Kdyby se ve Slavkově Železníka tehdy nezbavili, mohlo toto městečko krom vítězného napoleonského tažení vejít do historie podruhé...
V polovině sezony roku 1982 byl čtyřletý Železník zakoupen Státním statkem Světlá Hora (okres Bruntál), kam putoval ze svého původního domova ve Slavkově. Zprvu skutečně nic nenaznačovalo, že do malé stáje přišel budoucí nositel titulu "Kůň století". Železník si v novém domově zvykal pomalu a měl to štěstí, že od něj nikdo zpočátku nečekal zázraky. První dva dostihy v nových barvách dopadly pro Železníka neslavně. V Ceně ZSS Příbram (Tochovice) konané 18. září skončil sedmý a 10. října v Ceně JZD Slušovice v Pardubicích při Velké pardubické (kterou toho roku vyhrál rovněž výtečný Sagar) doběhl na 18. místě z 19 startujících. Tehdy obecenstvo jen stěží mohlo tušit, že ten chudáček, který doběhl hluboko v poli poražených, 4x vyhraje Velkou Pardubickou!
ZAČÁTEK ŽELEZNÍKOVY ÉRY
Zlom nastal až v následující sezoně 1983. Práce v kopcích, dobrá péče a přátelské prostředí brzy začaly nést ovoce. Ve Velké ceně Slezska v Albertovci zvítězil Železník jistě o 2 délky před druhou Lafetou. Následovala další dvě druhá místa a pak 9. října opět vítězství, tentokrát v Ceně Váhu, kde za sebou k překvapení všech zanechal pole 18 soupeřů. Za zmínku stojí fakt, že kvóta na outsidera Železníka jakožto vítěze dostihu byla 320:10! Další start proměnil Železník opět ve vítězství, tentokrát s výherní kvótou 15:10.
Rok poté (1984) již patřil Železník k elitě československých steeplerů a předcházela ho pověst takřka neporazitelného koně. V Albertovci si 10. června zopakoval vítězství ve Velké ceně Slezska, kde zvítězil po tuhém boji o půl délky před Džunkou. V pardubické Steeplechase Briganta konané 30. června Železník pod amatérem Antonínem Novákem odmítal skákat. Ten byl poté potrestán sankcí za pomalé tempo a nedostatečnou podporu koně v dostihu. Pravda, Železník nikdy s tímto jezdcem neukázal své pravé schopnosti, ty světu předvedl až později s Josefem Váňou v sedle. Železník si toho roku připsal ještě tři vítězství. Ve Velké slušovické steeplechase zvítězil lehce o pět délek. V Ceně riaditela ŠZB převálcoval pole devíti soupeřů zadrženě o deset délek. Zaútočil 600 metrů před cílem a pak již jen hladce získával náskok. Ukázal tak, že umí nejen výtečně skákat, ale nechybí mu ani patřičná rychlost. V Ceně ÚV odb. svazu pracovníků zemědělství konané 14. října při Velké pardubické vyhrál s Josefem Váňou zadrženě daleko nad 17 soupeři, mezi nimiž byl například skvělý steepler Marcátor, nebo Santos (jediný známý kůň, který v tréninku skákal Taxis – později zemřel po heroickém výkonu ve VP za záhadných okolností...).
PRVNÍ START VE VELKÉ PARDUBICKÉ
Říkalo se, že úspěch v Ceně ÚV odb. Svazu ("Vltavě") je prvním stupněm ke zkoušce nejtěžší – Velké pardubické steeplechase. Z toho vycházeli i Světlohorští, a tak začali Železníka systematicky připravovat na start v tomto slavném dostihu. Železník zvítězil roku 1985 ve dvou kvalifikačních dostizích – Steeplechase Lancastera a Steeplechase Koroka. V prvním jmenovaném dostihu zvítězil lehce o 9 délek nad Jawanem a Borgem, ve druhém velmi lehce o 15 délek nad Bekorem a Vemírem. Mezi tím utrpěl však i jednu porážku ve Steeplechase Briganta, když ho o drtivých dvacet délek porazil pozdější účastník Velké národní Essex.
6. října nastoupil Železník jako jeden z favoritů poprvé na start Velké pardubické v sedle s Antonínem Novákem. Téměř polovinu dostihu absolvoval bez zaváhání, ale prasklá přezka uzdečky po překážce č. 13 znamenala konec nadějím. Žezlo v dostihu převzal Železníkův stájový druh Paramon, který docválal pod Josefem Váňou na druhém místě za vítězným Festivalem.
Své kvality ale Železník beze zbytku potvrdil 3. listopadu v Ceně čs. televize (Bratislava), když zvítězil velmi lehce o pět délek nad Solistem.
PODRUHÉ NEÚSPĚŠNĚ
Roku 1986 pokračoval Železník ve svém úspěšném vítězném tažení. Vyhrál bez problémů tři kvalifikační dostihy. 7. června ve Steeplechase Lancestara porazil druhého Labana a dalších 14 soupeřů. Ve Steeplechase Sagara za sebou nechal 11 koní a zvítězil lehce o pět délek. V tomto dostihu bohužel spadl loňský vítěz VP Festival, tudíž nedošlo ke srovnání kvalit. A do třetice zabodoval Železník ve Steeplechase Epigrafa 27. července. Vyhrál velmi lehce o 10 délek. V dostihu padl mimo jiné i tohoroční vítěz VP Valencio.
Do Velké pardubické odstartoval 12. října v sedle s Antonínem Novákem opět jako horký favorit. Po kolizi s ruským koněm bohužel ztratil jezdce. Byl opět nasednut, ale vedoucí skupina byla již daleko vepředu. To Železníka vyvedlo z míry. Velké zahrádky sotva prošel, s problémy překonal Hadí příkop i Velkou Velou vodu, ale Havlův skok dvakrát odmítl skočit a při třetím pokusu jezdce Nováka shodil. Tak skončily naděje na boj o vítězství, které si tentokrát připsal Valencio (loňský vítěz Festival doběhl čtvrtý). Tento Železníkův pád znamenal i vážné zranění Antonína Nováka, a tak bylo rozhodnuto, že v sezoně 1987 bude ryzáka jezdit Josef Váňa...
REKORDNÍ TRIUMF
Hned první start sezony 1987 proměnila dvojice Železník – Váňa ve vítězství. Byla to Steeplechase osvobození, kde Železník porazil pole 17 soupeřů zadrženě o 8 délek. Ve Steeplechase Lancastera 30. května se Železník utkal s polem 14 koní, mezi nimiž byl i konkurent Forman. Bohužel upadl na čtvrté překážce před cílem, na obávaných zahrádkách. Ve velkém tempu, které dirigoval Forman, nezvládl druhý živý plot, upadl, a to znamenalo nakonec jen čtvrté místo. Ovšem o měsíc později ve Steeplechase Sagara nad Formanem a dalšími 9 soupeři zvítězil zadrženě o 10 délek. Protože sešlo z původně plánovaného startu ve Wroclavi, "odskočil" si Železník v srpnu do Slušovic, aby vyhrál zadrženě o 7 délek ve Velké slušovické steeplechase.
A pak už přišla 97. Velká pardubická. Železník potřetí na startu, tentokrát v Josefem Váňou v sedle (kvóta na vítěze 36:10). Celkem 12 koní se toho roku vydalo zdolat nelehký kurs dostihu. S Taxisem se nevyrovnali pouze dva koně, ostatní pokračovali bez problémů dál. K Hadímu příkopu přiváděl své soupeře energií nabitý kladrubský Forman v nevídaném tempu (díky kterému Železník zvítězil v rekordním čase). Železník se ho stále držel jako stín a čekal na vhodnou příležitost k drtivému nástupu. Za lesíkem přebral vedení a už si ho nenechal vzít. Zvítězil v rekordním čase 9:56,13 min. a stal se tak prvním koněm v historii dostihu, který pokořil bájnou hranici 10 minut. O 12 délek zpět byl Forman, který již neměl sílu akcelerovat a třetí doběhla Gibridka.
Toto vítězství se stalo pro Železníka i jeho realizační tým v čele s trenérem MVDr. Čestmírem Olehlou jakousi satisfakcí. Před několika měsíci totiž odjel do Anglie jako kandidát do Velké národní v Liverpoolu, byl však vláčen pro podezření z infekční nemoci po různých vyšetřeních. Nakonec nebyl na start dostihu připuštěn (startoval pouze Valencio). Železník si tímto skvělým vítězstvím rovněž vynahradil předchozí dva nezdařené ročníky Velké pardubické a přizdobil se titulem Kůň roku 1987...
PARDUBICKÁ OBHAJOBA
V následující sezoně 1988 se Železník předvedl ve skvělé formě. První dva starty, květnovou Steeplechase Lancastera a červencovou Cenu předsedy JZD AK Slušovice, proměnil v jasná vítězství. První jmenovaný dostih lehce o 4 délky, druhý zadrženě o 15 délek.
Jediný zahraniční start v kariéře absolvoval Železník v Hannoveru a byl to dostih Grosser Preis der Spilothek. Bohužel měl v průběhu dostihu dosti závažnou kolizi, a tak dokončil osmý z dvanácti startujících.
28. srpna nastoupil Železník na start Steeplechase Simona jako favorit a s polem 8 soupeřů si hravě poradil, porazil mimo jiné i pozdější vítězku Velké pardubické Libentínu.
K obhajobě loňského triumfu ve Velké Pardubické se Železník postavil 9. října po boku 12 soupeřů. Na Taxis najíždělo pole koní až nebezpečně pohromadě a příliš rychle, což bylo předzvěstí katastrofy: padlo celkem 6 koní, mezi nimi i budoucí vítězka VP Libentína. Dramatický průběh dostihu znamenal stop téměř pro všechny koně, dokončili pouze tři, krom vítězného Železníka (v čase 10:59,8) ještě druhý angličan Free Flow o 15 délek zpět a třetí Medailon s velkou ztrátou. Triumfující Josef Váňa ještě před cílem uznale a šťastně hladil Železníka po potem zborceném, únavou pokleslém krku. Krásné a zasloužené poděkování...
HATTRICK
Sezonu 1989 zahájil Železník 27. května opět ve Steeplechase Lancastera a jistě zvítězil nad 22 koňmi o 2 a půl délky. Ve Steeplechase Sagara 1. července vyhrál o 5 délek a mezi poraženými byla i Libentína. Posledním Železníkovým startem před 99. ročníkem Velké pardubické byla zářijová Steeplechase Koroka. Tentokrát se ryzák zapotil, vyhrál po tuhém boji nad Formanem o jeden a čtvrt délky.
Pětadvacet koní na startu Velké pardubické (8. října) nahánělo strach, hlavně v souvislosti s Taxisem. Nakonec tu skončilo sedm koní, dva z nich se již bohužel na nohy nikdy nepostavili. V čele dostihu se dlouho držel bělouš Blackthorn (tento Angličan do cíle takřka "došel" šestý a za pár dnů zemřel na následky vyčerpání), kterého ale na Velkém vodním příkopu dostihla Fráze, Železník a za nimi Forman (v cíli nakonec třetí), jenž ztratil podkovu a Libentína (v cíli čtvrtá). Zbytek dostihu byl však soubojem pouze mezi Frází a Železníkem. Václav Chaloupka se všemožně snažil udržet Železníka za sebou, ale marně, Železník měl v cíli více sil než o pět let mladší, nezkušená a subtilní klisna. Zvítězil jistě o 7 délek a Josef Váňa ho jako loňského roku již před cílem vděčně hladil po krku. Skvělý hattrick byl na světě! V historii dostihu se do té doby podařilo zvítězit třikrát Brigandovi, Lady Anne, Epigrafovi, Korokovi, Sagarovi a nyní Železníkovi – ten ale ještě neřekl poslední slovo!
SMŮLA VE STÉM ROČNÍKU
V porevolučním roce 1990 startoval Železník pouze třikrát. V červnové Ceně Sagara byl po tuhém boji o 3/4 délky poražen někdejším vítězem derby Dynamitem. V srpnové Ceně Epigrafa si s 11 soupeři hravě poradil, když zvítězil zadrženě o 7 délek.
Posledním a nejdůležitějším dostihem sezony byla pro Železníka samozřejmě jubilejní stá Velká pardubická, konaná 14. října. Vyhraje počtvrté za sebou? To bylo zbožné přání mnohých. Nejpočetnější pole v historii dostihu čítalo rovných 29 koní – krom Železníka také další favority Dynamita, Frázi, Lorienta, Formana a Draka. Až k překážce číslo 6 – na první pohled nenápadnému Popkovickému skoku – běžel Železník skvěle. Zde však došlo k lehčí kolizi s Formanem, Železník ztratil Josefa Váňu a přes něj spadl ještě i Dynamit. Rázem skončily naděje hned dvou favoritů... Nakonec v dostihu zvítězila Libentína v rekordním čase 9:49,4 min.
VÍTĚZSTVÍM MEZI NESMRTELNÉ
V roce 1990 spolu Josef Váňa a Železník startovali 3x. O čtyři délky lehce zvítězili v červnové Steeplechase města Pardubice a následně zadrženě o 15 délek v červencové Steeplechase Valencia.
Velká pardubická se toho roku běžela 13. října a byl to vůbec nejdramatičtější dostih Železníkovy kariéry. Všichni čekali, zda se mu podaří to, co se očekávalo loni, tedy vyhrát počtvrté. Před startem na dráhu vběhlo několik demonstrantů, rádoby ochránců koní, avšak policie je včas vyvedla, a tak nenarušili vlastní průběh dostihu (zato o rok později...). Počet startujících byl opět vysoký – 23 koní, mezi nimi Železníkovi spolufavorité Forman a Drak. Taxis znamenal stop pro osm koní, ale trojlístek nejlepších pokračoval v zápolení. Až k Poplerově skoku, kde upadl Disco. Železník se nestačil vyhnout a ztratil Josefa Váňu. Ten však duchaplně popadl bič, pak svého čtyřnohého partnera a spolu se vydali na stíhací jízdu – Drak a Forman byli již asi 200 metrů před nimi. Železník nasadil obdivuhodné tempo, ztrátu dohonil a do cílové rovinky vbíhal spolu s Drakem s Václavem Chaloupkou v sedle. V tomto momentě se ukázalo, jaké maličkosti mohou rozhodovat o vítězi. Václav Chaloupka totiž v průběhu dostihu ztratil bičík a v cílové rovince nemohl svého svěřence dostatečně pobízet. Železník zvítězil po tuhém boji o tři délky a lidé na tribunách jásali. Ovšem Železník toho měl takříkajíc "plné zuby", ještě nikdy nebyl po dostihu tak vyčerpaný. Vydal ze sebe všechno, chtěl zvítězit a podařilo se! Zaslouženě byl vyhlášen potřetí Koněm roku.
REKORD REKORDŮ SE NEKONAL
Roku 1992 startoval Železník jen v jednom přípravném dostihu, v červnové Ceně Rollpy a velmi lehce zvítězil. Byl ve vrcholné formě...
V neděli 11. října 1992 měla dvojice Váňa – Železník rekord na dosah ruky. Nestalo se tak, tentokrát však ne vlastní vinou, ale vinou demonstrantů (kteří nedokázali nic, protože na jedné straně "bránili" dostihové koně a na druhé straně klidně házeli cihly po koních policistů!). Historie přišla o rekord rekordů – pět vítězství jednoho koně a jezdce. Železník se dostal do nevýhodného postavení hned na začátku dostihu před Malým vodním příkopem kvůli zmiňovaným demonstrantům, kteří způsobili mezi koňmi chaos. Josef Váňa proto vedl Železníka pro nájezd na Taxis k volnější levé straně dráhy. K Taxisu se dostal mezi posledními jen několik metrů za anglickým Boreen Kingem, francouzským Hartiche a naší Rhodé a překážku odskakoval těsně za nimi.
K odskoku zvolil Váňa v té chvíli zcela volný prostor vedle nich. Jenže stalo se něco, co nebylo možné předvídat: Hatriche skok nezvládl, při tom došlo ke kolizi mezi ním a Rhodé a ta ho srazila Železníkovi pod nohy. Ten sice neupadl, pouze zakopl, ale Váňa spadl a tím pro ně dostih končil (toho roku již nebylo možné koně opět nasednout a pokračovat v dostihu). Hořký osud favorita! Při slavnostním vyhlášení vítězů měl být Železník dekorován přikrývkou “Kůň století“, ale k veřejnému předání z pochopitelných důvodů nedošlo.
BYL TO "PAN KŮŇ"
Železník byl osobnost. S přibývajícímí zkušenostmi na dráze rostlo i jeho sebevědomí – postupně se z něho stával kůň – aristokrat. S novými lidmi ve stáji se nerad mazlil, dával na jevo odstup. Cukr si sice vzal, aby neurazil, ale o to s větší chutí ho pak vyplivl. Mnohem raději si pochutnal na jablku nebo chlebu.
Miloval dostihy, byl to bojovník a nerad prohrával. Pokud se soupeřem vbíhal do cíle hlava – hlava, tak do pomyslné cílové pásky strčil tu svoji dříve on. Když náhodou prohrál, tězce to nesl, uši i hlavu měl svěšené a byl docela bez nálady. Styděl se sám před sebou i před celým světem...
Pokud některý kůň dokonale znal trať Velké pardubické, tak to byl právě Železník. Na Pardubice se vždy těšil, z přepravníku vystupoval s pocitem, že to tam zná a že jde zvítězit. Týden před Velkou odmítal na jízdárně s dětmi skákat půlmetrový skok, aby pak v Pardubicích o pár dnů později bez problémů překonal Taxis.
Železníkovi se doma ve Světlé Hoře říkalo Želda nebo taky Tygr, trochu kvůli jeho bojovné povaze, ale hlavně proto, že měl v horní čelisti o dva zuby navíc. Ty se neměly o co opřít, a tak mu z huby trochu vykukovaly – skoro jako šavlozubému tygrovi...
NEČEKANÝ KONEC
Jen několik dní po nezdařené Velké pardubické, 29. října 1992, utrpěl Železník na běžné vyjížďce frakturu korunkové kosti pravé zadní nohy. Jaká to tragédie pro koně, který v životě absolvoval bez komplikací tolik překážek! Několik dní před tím zdolal Taxis, kde náraz nohy pro doskoku se rovná váze několika tun. Pak jednou špatně šlápne a... Byl okamžitě převezen do veterinární nemocnice v Brně, kde se mu dostalo nejlepší péče. I když léčení a následná rekonvalescence byly obtížné, noha se zahojila – přesto však zranění znamenalo definitivní tečku za jeho oslnivou sportovní kariérou.
Podzim svého života prožil Železník doma ve Světlé Hoře. Ve stáji v Malé Morávce nedaleko Bruntálu, kde žil od roku 2000, měl jako jediný kůň absolutní volnost v podobě neomezeného výběhu. Jak tamní lidé vzpomínají, turisté často do obce v Jeseníkách zavítali jen kvůli Železníkovi a často mu nosili jablíčka. Také starosta Světlé Hory Rostislav Harazin přiznal, že Železník byl velkým turistickým lákadlem. "O případném pietním místě musí rozhodnout majitel, Světlá Hora je však připravena pomoci," uvedl starosta.
Dne 22. prosince 2004 všechny milovníky koní i většinu ostatního národa zasáhla smutná zpráva – Železník byl kvůli mnoha zdravotním problémům souvisejícím s jeho vysokým věkem uspán...
EPILOG
Když Železník stanul před nebeskou bránou, řekl mu Bůh: "Vítej. Právě se chystáš překročit práh věčnosti. Vlastně... Ty ses stal věčným již za svého života. Lidé tam dole na Tebe nikdy nezapomenou, budou Tě nosit neustále ve svých srdcích a myslích. Příběhy o Tobě budou kolovat po generace. Prožil jsi plný a šťastný život. Rozdával jsi radost. Nyní na Tebe čekají rozlehlé zelené pastviny, kde je voda průzračně čirá a tráva nikdy nevadnoucí. Jen pojď dál..."
ŽELEZNÍKOVA KARIÉRA:
- 8. místo – 5. dubna – Cena ZTS Petržalka (Bratislava), 1600m, 13 startujících, váha 57 kg, V. Brožík
- 7. místo – 19. dubna – Cena JZD Velešovice (Bratislava), 1600m, 12 startujících, váha 57,5 kg, V. Brožík
- 8. místo – 3.května - Cena OSP n.p. Nitra (Bratislava), 1800m, 10 startujících, váha 53 kg, am. Kapitánová
- 5. místo – 19. července – Cena SŠM Sladovičovo (Bratislava), 1800m, 7 startujících, váha 60 kg, am. Kapitánová
- 2. místo – 13. září – Cena časopisu Roháč (Bratislava), 1800m, 9 startujících, váha 61 kg, J. Kuchárik
- 2. místo– 27. září – Cena JZD Vrchovina – Okrouhlá (Boskovice), 1600m, 13 startujících, váha 61 kg, J. Kuchárik
- 3. místo – 18. října – Cena Konzervární n.p. Nové Zámky (Bratislava), 2000m, 12 startujících, váha 59,5 kg, J. Kuchárik
- 2. místo – 23. května – Cena STS Galanta (Bratislava), 1600m, proutí, 8 startujících, váha 62,5, J. Franko
- 10. místo – 13. června – Cena Myjavana (Bratislava), 1800m, 15 startujících, váha 66,5 kg, J. Franko
- 7. místo – 18. září – Cena ZSS Příbram (Tochovice), 2400m, proutí, 9 startujících, váha 68 kg, A. Novák
- 18. místo – Cena JZD Slušovice (Pardubice), 2600m, proutí, 19 startujících, váha 66 kg, A. Novák
- 5. místo – 1. května – Cena Sviatku práce (Bratislava), 3600m, st., 8 startujících, váha 70 kg, J. Váňa
- nedokončil – 22. května – Cena Azata (Slušovice), 3600m, st., váha 70 kg, J. Váňa
- 1. místo– 5. června - Velká cena Slezska (Albertovec), 3800m, st., 4 startující, váha 65 kg, J. Váňa
- 2. místo – 2. července – Steeplechase Lady Anne (Pardubice), 3600m, st., 12 startujících, váha 69 kg, A. Novák
- nedokončil – 6. srpna - Steeplechase Mocné (Pardubice), 3680m, st., 9 startujících, váha 67,5 kg, A. Novák
- 2. místo– 21. srpna – Cena PP Topoľčianky (Topoľčianky), 3800m, st., 6 startujících, váha 70 kg, A. Novák
- 1. místo– 9. října – Cena Váhu (Pardubice), 3600m, st., 19 startujících, váha 69 kg, A. Novák
- 1. místo– 23. října – Cena št. veter. Správy MPVž SSR (Bratislava), 3800m, st., 7 startujících, váha 71,5 kg, A. Novák
- 2. místo – 20. května – Cena Záhoria (Bratislava), 3400m, st., 4 startující, váha 68,5 kg, A. Novák (kvůli nekvalitnímu tisku možná chyba v názvu dostihu)
- 1. místo– 10. června – Velká cena Slezska (Alebertovec), 3800m, st., 7 startujících, váha 68 kg, A. Novák
- nedokončil– 30. června – Steeplechase Briganta (Pardubice), 4000m, st., váha 69 kg, A. Novák
- 2. místo– 22. července – Cena Zvolena (Bratislava), 3200m, st., 14 startujících, váha 72,5 kg, A. Novák
- 1. místo– 12. srpna – Velká slušovická steeplechase (Slušovice), 5000m, 5 startujících, váha 69 kg, A. Novák
- 1. místo – 16. září – Cena riaditela ŠZB (Bratislava), 3800m, st., 10 startujících, váha 70,5 kg, A. Novák
- 1. místo– 14. října – Cena ÚV Odb. Svazu pracovníků zemědělství (Pardubice), 4000m, st., 18 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa
- nedokončil – 10. května – Steeplechase osvobození (Pardubice), 4100m, st., váha 69 kg, A. Novák
- 1. místo– 8. června – Steeplechase Lancastera (Pardubice), 4900m, st., 10 startujících, váha 71 kg, A. Novák
- 2. místo– 29. června – Steeplechase Briganta (Pardubice), 4100m, st., 6 startujících, váha 71 kg, A. Novák
- 1. místo– 7. září – Cena Koroka (Pardubice), 5100m, st., 4 startující, váha 69 kg, J. Váňa
- nedokončil – 6. října – Velká pardubická steeplechase (Pardubice), 6900m, st., 11 startujících, váha 71,5 kg, A. Novák
- 1. místo– 3. listopadu – Cena čs. Televízie (Bratislava), 4200m, st., 9 startujících, váha 68 kg, A. Novák
- 1. místo– 7. června – Steeplechase Lancastera (Pardubice), 4900m, st., 16 startujících, váha 70 kg, A. Novák
- 1. místo – 28. června – Steeplechase Sagara (Pardubice), 5500m, st., 12 startujících, váha 69 kg, A. Novák
- 1. místo– 26. července – Steeplechase Epigrafa (Pardubice), 5500m, st., 12. startujících, váha 70 kg, A. Novák
- nedokončil – 12. října – Velká pardubická steeplechase (Pardubice), 6900m, 14 startujících, váha 70,5 kg, A. Novák
- 1. místo– 9. května – Steeplechase osvobození (Pardubice), 4100m, st., 18 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
- 4. místo – 30. května - Steeplechase Lancastera (Pardubice), 4900m, st., 15 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
- 1. místo – 27. června – Steeplechase Sagara (Pardubice), 5500m, st., 11 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
- 1. místo– 16. srpna – Velká slušovická steeplechase (Slušovice), 5000m, st., 9 startujících, 70 kg, J. Váňa
- 1. místo– 4. října – Velká pardubická steeplechase (Pardubice), 6900m, st., 12 startujících, 70,5 kg, J. Váňa
- 1. místo– 28. května – Steeplechase Lancastera (Pardubice), 4300m, st., 13 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
- 1. místo – 10. července – Cena předsedy JZD AK Slušovice (Slušovice), 4200m, st., 6 startujících
- 8. místo – 31. červenec – Grosser Preis der Spilothek (Hannover – Langenghagen), 4600m, st., 12 startujících, váha 68 kg, J. Váňa
- 1. místo– 27. srpna – Steeplechase Simona (Pardubice), 4300m, st., 9 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
- 1. místo– 9. října – Velká pardubická steeplechase(Pardubice), 6900m, st., 13 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa
- 1. místo– 27. května - Steeplechase Lancastera (Pardubice), 4430m, st., 23 startujících, váha 68 kg, J. Váňa
- 1. místo– 1. července – Steeplechase Sagara (Pardubice), 4976m, st., 16 startujících, váha 68 kg, J. Váňa
- 1. místo– 2. září – Steeplechase Koroka (Pardubice), 5895m, st., 10 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
- 1. místo– 8. října – Velká pardubická steeplechase (Pardubice), 25 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa
- 2. místo– 23. června – Steeplechase Sagara (Pardubice), 4976m, st., 15 startujících, váha 68 kg, J. Váňa
- 1. místo– 11. srpna – Steeplechase Epigrafa (Pardubice), 5395m, st., 12 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
- nedokončil – 14.října – Velká Pardubická steeplechase (Pardubice), 6900m, st., 29 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa
- 1. místo– 8. června – Steeplechase města Pardubice (Pardubice), 4750m, st., 13 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
- 1. místo– 27. července - Steeplechase Valencia (Pardubice), 5400m, st., 10 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
- 1. místo– 13. října – Velká pardubická steeplechase (Pardubice), 6900m, st., 22 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa
- 1. místo – 27. června – Cena Rollpy (Pardubice), 5400m, st., 8 startujících, váha 69 kg, J. Váňa
- nedokončil – 11. října – Velká pardubická steeplechase(Pardubice), 6900m, st., 15 startujících, váha 70,5 kg, J. Váňa
Životopis Pata Parelliho
"Jestliže všechno co jsem Vás učil bylo myslet jako koně a opravdu rozumět jejich psychice, měli byste být schopni dělat s koněm cokoliv budete chtít a získat si jejich srdce." Pat Parelli
Pat Parelli se narodil v Kalifornii a o koně se začal zajímat už jako malý kluk. Když mu bylo 13 let, všiml si jeho talentu v práci s koňmi horseman jménem Freddie Ferrera z Livermoru a stal se jeho ochráncem. Každé léto ho učil jak co nejpřirozeněji zacházet s koňmi, psi a dobytkem. Patovo "koňská" kariéra začala jednoduše prací ve stájích od jeho devíti let. Jakmile se někde objevili koně, Pat musel být u nich. Se zájmem pomáhal všude kde mohl, uši otevřené pro jakékoliv informace a rady. Začal objevovat vlastní metodu jak trénovat koně. Když bylo Patovi 17, přihlásil se na rodeo. Nejraději jezdil bez sedla. S dobrým trenérem Johnem Hawkinsem vyhrál "Bareback Rookie of the Year" v roce 1972. Ale byl rozhodnut trénovat koně "logicky" a zaměřil se na obsedání mladých koní. Nicméně, jako mnoho trenérů před ním, nebylo to dlouho před tím, než Pata klasický výcvik koní a finanční nesnáze dohnaly na hranu a Pat zjistil, že takhle trénovat koně nechce. Nechtěl je trénovat jako bezduché věci.
Jeho život změnily tři důležité události:
1) Setkal se s Tony Ernstem z Austrálie, který nebyl jen student koní, ale také žák bojového umění Kung Fu a hudebník.
2) Začal pracovat pod vedením špičkového horsemana z Clovis, který se specializoval na trénink koní a jezdců pro závody pomocí psychologie a komunikace.
3) Začal se zajímat o muly, které jsou schopné vystupovat jako koně.
Díky Tonymu Ernstovi se Pat začal učil o vnitřní síle a principech Kung Fu o disciplíně, kontrole těla. Troy Henry Patovi otevřel nové obzory, když mu pomohl rozumět koňské mentalitě a koňskému myšlení "kořisti". Troy Henry nebyl tolerantní k lidem, kteří neuměli myslet jako koně, ale jednou řekl, že ho Pat změnil a začal ho učit všechno co uměl. Muly naučily Pata důležitost obrácené psychologie, principy bezpečí a pohodlí jako jediného "důležitého" a objevil v něm více schopností jak "donutit" zvíře chtít udělat to co po něm chce. Učil Pata trpělivosti a vytrvalosti. V roce 1980 Pat založil "The American Mule Association". Jako citově založený student koní a horsemanshipu začal Pat objevovat svůj vlastní styl učení. Také se začal zajímat o předvádění koní a byl úspěšný v reiningových i cuttingových disciplínách s koňmi i mulami. V roce 1983 vyhrál "Snaffle Bit" na mule (Cissy) a to nemělo následek nejen na jeho vzrůstajícím postavení, ale změnila se pravidla a muly už se nesměly účastnit soutěží! Následující rok byl Pat pozván zpět aby ukázal, že muly mohou dělat to co koně, ale tentokrát bez uzdy. Jednou z největších zklamání Pat zažil při trénování koní bylo jejich navrácení majitelům. Zjistil, že když jezdec nemá dostatek porozumění, kůň "upadá". Nakonec se rozhodl, že nebude trénovat koně, aby je pak vrátil majitelům, kteří nemají dostatek zkušeností a porozumění. Raději se snažil najít cestu jak pomoci lidem více rozumět koním. Pat věděl, že koně mají jednodušší systém dorozumívání a proto když budeš chtít dosáhnout duševní, citové a fyzické kontroly nad sebou samým a používat koňskou psychologii ke sdělení tvých přání efektivně, dosáhneš se svým koněm fantastických výsledků. Výzva proto byla jak se stát natolik dobrým učitelem lidí a umožnit jim získat dovednosti, které jim pomohou být se svými koňmi úspěšní. Brzy zjistil že má od přírody talent na hledání správných slov, aby vysvětlil to, čemu koním rozuměl. Svojí pozornost raději obrátil trénink lidí. Začal trénovat lidi, ale nevěděl jak je trénovat ve větším měřítku během jednoho dne. V roce 1982, tři jeho blízcí přátelé Dr. Bob Bradley a Jeff a Kat Hobson, přesvědčili Pata vzít svoje učení na cesty aby rozšířil svoje vědomosti o komunikaci s koňskou myslí. Týdny cvičil jak by svoje myšlenky formuloval do srozumitelné formy. Snažil se aby lidé usilovali o lepší věci s jejich koňmi a byl schopný jim dodat informace a popsat techniku jak to dokázat. V roce 1983, když vystupoval na "California Livestock Symposium" bez uzdy, setkal se se třemi muži, kteří se stali největšími přispěvateli jeho vědomostí. Tom Dorrance, Ray Hunt a Ronnie Willis. Pat hostil Raye Hunta a trávil mnoho času a Tomem Dorrancem a Ronnie Willisem, z obou se stali zkušení a spolehliví rádci. O několik let později, nejvnímavější z pozorovatelů chování koní - Dr. R. M. Miller - si všiml jedné ukázky Patovo ježdění bez uzdy a rychle si uvědomil, že Patovo pojetí se shoduje s jeho vlastní filozofií a ovlivňuje koňskou psychiku a vtiskování u hříbat. Splnilo se jeho předpověď, že až Pat dosáhne 40 let, stane se jedním z nejlepších horsemanů a učitelů jaké svět kdy znal. Dr. Miller vytvořil tří dílný seriál o Patově metodě do "Western Horseman magazine" a pojmenoval ho "A New Look at Old Methods" ("nový pohled na staré věci"). Uvědomoval si Patovo neobvyklý talent horsemana. Dr. Miller ho povzbuzoval aby se tomu naplno věnoval i u něj. Pat reagoval na zájem z celé Ameriky, pokračoval ve spolupráci s Dr. Millerem a byl pozván Bobem Bergem do Austrálie. Dále cestoval do Kanady, Mexika, na Havaj a do Evropy. Patovo program prošel zkouškou, fungoval u lidí i u koní. Lidé chtěli víc - víc informací, víc podporovaných programů, ... Bylo jasné, že systém, který pomáhá koním - lidem, bude mít úspěch, bez ohledu na to odkud jsou. To vedlo k objevení "Savvy systemu" pro studenty následující Pata, který jim pomůže dělat pokroky a dosáhnout odborných znalostí, když po tom budou toužit. Pat tedy začal objevovat a pokračoval v hledání instruktorů po celém světě, aby umožnil přístup k jeho učení pomocí kvalifikovaných a spolehlivých zdrojů. Před třinácti lety nikdo neslyšel o natural horsemanshipu. Dnes je Parelli Natural Horse-Man-Ship jednou z největších revolucí v horsemanshipu, přitahující velkou pozornost, včetně respektované jezdecké školy Cadre Noir of Saumur ve Francii. PNH se stává jednou z nejpopulárnějších cest k objevení vztahu ke koním a stále víc a víc lidí mění normální styl za přirozený, bez ohledu na to jakou práci jim to dá, styl ježdění nebo plemeno koně. Je to kompletní horsemanship program možný v anglickém i westernovém ježdění, od póla po citting, od skákání k dostihům, rodeům, přehlídkám nebo rekreačnímu ježdění. PNH poskytuje základ pro úspěch v horsemanshipu pokud se člověk snaží.Parelliho vize je, že jednou termín "přirozený" nebude muset dlouho předcházet slovo "horsemanship". Horsemanship nepotřebuje být automatický. S dostatkem pochopení mohou koně a lidé dosáhnout legrace, pravdy a výsledků, harmonie a souladu... přirozenosti skrze porozumění, komunikaci a psychologii raději než pomocí síly a strachu
Monty Roberts
Monty Roberts se narodil uprostřed hospodářské krize – v květnu čtrnáctého dne 17 let po skončení 1.světové války, tedy roku 1935, v malém městečku Salinasu v Americe. Oba jeho rodiče pracovali s koňmi. Jeho otec byl cvičitel a jezdecký instruktor. Měl smlouvu s kalifornským městem Salinas, že bude provozovat jejich dostihové závodiště. Bylo velké a vyhlášené. konala se v něm také rodea. První zkušenost v sedle získal krátce po narození. Vždy, když jeho matka koně krokovala posadila si malého Montyho před sebe do sedla. Už ve čtyřech letech se zúčastňil svých prvních závodů na koni jménem zrzek, byl to hezký bělouš:-) A na těchto závodech zvítězil nad mnoha staršími dětmi. Montyho život byl těžký, měl přísného a neústupného otce. Tradiční cvičitelé, mezi niž patřil i Montyho otec, postupovali podle metody uděláš co ti přikážu, nebo ti způsobím bolest. Jemu se však tahle metoda příčila, ale jeho otec mu po každé řekl, že to jinak nejde. Zlom nastal, když měl pro rodeo přivést divoce žijící mustangy ze Sierry Nevady.Tam pozoroval dnem i nocí divoké čtyřnohé chlupaté koule, které někdy ve čtvrtohorách vypadaly jako nepovedená liška... Byl si jistý, že musí existovat nějaký přirozený způsob komunikace s těmito inteligentními tvory. Pozoroval vedoucí klisnu stáda, jak vychovává dorůstající hříbata, nebo jak upozorňuje stádo na jakékoliv nebezpečí bez vydání jediného hlásku. Jak je to možné, kladete otázku? Řečí těla je to možné. Z těchto všech poznání z volné přírody si uvědomil, že koně mají jakýsi koňský jazyk, který nazval „equus“(pozn.aut. Je to jazyk pohybů těla, postavení uší). Pln dojmů a radosti z tohoto objevu, se vracel domů. Vyzkoušel tuto motodu na svých koní potají, aby se o tom nedozvěděl jeho otec a co se nestalo? Metoda u koní fungovala s menšími či většími úspěchy. Nadšení ovšem brzy zkazil přísný otec. Když mu Monty ukázal, že dokáže pracovat s koněm, aniž by ho musel bít a týrat, krutý otec ho okamžitě po zhlédnutí zbil a řekl: „To už nikdy nedělej, ty koně tě zabijou.“. Montyho život byl ohromně těžký. Nechtěl pracovat s koňmi jako neústupný otec, chtěl koním ukázat, že všichni lidé nemusejí být nutně zlí, nepříjemní a krutí. Své partnerství s koňmi navazoval až do otcovy smrti potajmu. Jinak to totiž nešlo. Za celý život utržil od otce 50 zlomenin. Nic od koní, jen od otce. Po otcově smrti mohl začít svou metodu šířit mezi veřejnost. Postavil ranč – ráj pro koně. Svou metodou dokázal navázat přátelství i se srnkou, jenž je tak plaché zvíře. V 80.letech se dostal do Anglie, kam si ho pozvala sama anglická královna Alžběta, která se doslechla o jeho práci bez násilí s koňmi a chtěla, aby pracoval i s jejími koňmi a tím jí dokázal, že jeho metoda je pravdivá Tím se jeho sláva rozšířila do evropských končin. U nás v ČR dokonce pořádal své vystoupení.
Komentáře
Přehled komentářů
Pression arterielle est comment dur votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque set votre coeur bat, il pompe le sang par de vos arteres a la prendre facilement de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-100mg/
Momentous Blood Press - Hypertension
(AVielmTraimi, 26. 7. 2018 12:36)
Torsion bras de quelqu'un est comment calleux votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur sentiment pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque culture votre determination bat, il pompe le sang par de vos arteres a la reste de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-aspirine/
Measuring Blood Tension
(Aequadallumene, 8. 10. 2018 2:58)